Hrad Falkenštejn

Jako součást panství Falkenštejn měnil hrad stejnojmeného jména od 12. do konce 13. století různé majitele, přičemž až do roku 1571 byl v zástavě jako královské léno. V roce 1578 se majitelem stává Paul Sixtus Trautson, oblíbenec Rudolfa II. Ten byl v roce 1598 povýšen na hraběte a falkenštejnské panství na hrabství. V roce 1775 umírá poslední Trautson bez mužského dědice. Po dlouhotrvajících dědických sporech připadlo hrabství synovci zesnulého knížete Karl von Auersperga. Ten jej v roce 1799 prodal svobodnému pánu Johannu Baptistovi von Bartenstein. Po smrti jeho syna Karla v roce 1847 zdědila panství paní Eugenia. V roce 1850 se vdala za velvyslance Maxe Josefa, svobodného pána Vrints-Berberich von Treuenfelda, který byl v roce 1860 povýšen na hraběte. Když v roce 1974 Maria, hraběnka Vrints, zemřela, zdědil panství její adoptivní syn Georg, hrabě Thurn-Vrints. O hradu se dochovalo jen málo dokumentů, které pochází z poměrně pozdní doby. První písemná zpráva o hradu pochází až z roku 1379. Vévoda Albrecht III. vyhověl svému dvořanovi Hansu von Lichtenstein, v letech 1369–1395 zástavnímu majiteli panství Falkenštejn, ohledně finančního přispění na stavební úpravy, které měly zlepšit obranyschopnost hradu. Tehdy vznikl pravděpodobně i hradní příkop, který hrad obklopoval ze všech stran. Další zpráva pochází ze 16. století - v roce 1533 poskytl Ferdinand I. finanční částku Sebastianu von Pempflingenu na opravu hradu, zejména střechy, podlah a obytných místností. Velkému rozšíření, které proběhlo v roce 1644, vděčí hrad pánu Paulu Sixtus Trautsonovi . Během obsazení Švédy v letech 1645 - 1646 byl hrad poškozen. V 17. století sloužil v dobách nájezdů Turků a maďarských rebelií jako úkryt obyvatelům. Jeho dějinná role jako obranného hradu však byla u konce. Od 18. století byl hrad opuštěn a chátral, z části byl použit jako zdroj stavebního kamene na nové stavby v okolních obcích. V roce 1820 byla hradní brána, až na malá průchodová dvířka, zazděna.